Joník
Naši milí,
včera jsme se po více než měsíci vrátili z Británie, ale máme moc smutnou zprávu.
Náš prvorozený syn Jonáš v pátek ráno umřel v nemocnici v Bristolu.
Dva dny předtím procházel nemocí, která se vyznačovala jen slabostí a zvracením, ale bez teploty, s bolestmi hlavy, ale zdaleka ne takovými, jako když jsme před lety prodělávali virovou meningitidu. Zdála se to být jen klasická letní viróza, jakými naše děti prošly mnohokrát, ale odpoledne, kdy jsme si už mysleli, že se jeho stav zlepšuje, úplně zeslábl, rozšířily se mu zornice a najednou upadl do bezvědomí. Dita s ním dýchala a prováděla masáž srdce. Přestože jsme byli v cizí zemi, rychlá lékařská pomoc přijela velmi rychle, takže jsme doufali, že mu v nemocnici pomohou. Jonáš už ale sám dýchat nezačal a z bezvědomí se neprobudil. Lékaři zkoušeli všechno, ale nevěděli a vlastně dodnes nevědí, co bylo příčinou. Přišlo jim to, jako by požil nějakou drogu nebo silné farmakum, ale to nebylo možné a pitva to vyvrátila. Po několika hodinách boje o život jej vrtulníkem převezli k specialistovi do Bristolu, ale ani tam už se situace nezlepšila a po neustálém boji o jeho život ráno Joniho srdce přestalo definitivně fungovat. Teď, po pitvě, bude laboratoř dál zkoumat příčiny otoku mozku, který vše způsobil.
Díky neuvěřitelně skvělému zdravotnickému personálu jsme mohli celou dobu být na sále, držet Jonáše za ruku, mluvit na něj, snažit se ho přivolat zpátky, ale pravděpodobně už dávno před selháním srdce bylo lékařům jasné, že se nevrátí. Nakonec jsme vlastně šťastní, že jsme byli v Anglii, kde nás pak velmi citlivě nechali dalších několik hodin být s tělem našeho syna, umýt ho, učesat, hladit, plakat, modlit se, rozloučit se s ním a moci ho propustit z našich rukou. Sice nás každou chvíli napadá, že to není možné a že se někde objeví, ale víme, kam odešel.
Čekáme, kdy jeho tělo převezou do republiky. Podle toho se rozloučení s Jonášem bude konat buď ve středu nebo ve čtvrtek. Jakoubek s Agátou jsou v pořádku.
Děkujeme, že jste měli Joniho rádi, ať už jste ho znali blíže nebo jen vzdáleněji. Vzpomínáme teď na spoustu zážitků s ním a u mnohých jste byli i vy. Věříme, že slova Buď vůle Tvá, která jsme tu noc mnohokrát vyslovili, platí. A věříme, že Jonáš je teď v mocnější náruči, než byla ta naše. I když nám tak moc chybí.
tom a dita kučerovi
Komentáře
Přehled komentářů
Já ho taky neznal a nějak mě to netíží...
Myslím na vás
(Saša Lammelová, 15. 8. 2009 21:55)Milí téměř terciáni, je mi moc líto, co potkalo vašeho spolužáka. Ač jsem ho osobně neznala, jsem tím taky velmi zasažena. Zároveň vás hrozně obdivuju za vaše přátelství, které mnohé z vás přimělo přijet z různých koutů Čech (a i z větší dáli, zdá se) na poslední rozloučení s Jonášem. Ať je mu v nebi dobře. A vám ať vzpomínka na něj připomíná, co je v životě důležité. Moc na vás myslím. Saša, máma Ester
Vzpomínka na Jonáše
(Marie Musálková, 12. 8. 2009 15:53)Napsala jsem už jeden komentář, ale na vašich stránkách není. Když zavřu oči, vidím Jonáše - veselého, usměvavého, plného radosti. Moc to bolí.Aby bolest byla menší, musíme být všichni spolu. Mám vás moc ráda, děťátka moje.
je to od vas hezke
(lucka, 11. 8. 2009 22:22)marketa ma pravdu je to od vas hezke.vsichni zs nim stojime a on si toho urcite vazi
Stale tomu nemohu uverit,
(Jakub Cepník, 11. 8. 2009 13:24)
Jonas byl skvely kamarad, hodny a poctivy clovek.
Pohrbu se bohuzel nemohu zucastnit, duchem tam ale budu s Vami.
Bohuzel
(Lukas Veverka, 10. 8. 2009 19:30)Bohuzel na pohreb Jonika nemuzu prijt, ale zapalil jsem za nej svicku v Nottre Damme v Parizi.
Bez nadpisu
(Petr Daubner, 9. 8. 2009 23:14)Také mě nenapadá, co napsat do nadpisu. Ta zpráva je neuvěřitelná, ale co se dá dělat... Joník byl fajn a měli jsme ho všichni rádi. Držte se!
Nenapadá mě, co napsat do nadpisu...
(Barbora Barešová (Kozáková), 9. 8. 2009 22:02)
... Když jsem se před třičtvrtě rokem dozvěděla, že mám nevyléčitelnou nemoc, občas mě napadla otázka "proč zrovna já". Ale když mi včera moje třináctiletá sestra zavolala z dovolené, že se vrátí dříve, protože jde na pohřeb spolužákovi, z toho jsem se nevzpamatovala doteď....
Nezbývá mi, než popřát celé Joníkově rodině co nejvíce síly a vyjádřit velikou podporu, kterou má v nás všech. Je dojemné a úžasné, jak při sobě jako třída držíte - bohužel i při tak smutné události.
OMFG
(Jana, 10. 5. 2012 13:47)